Historie projektu

No, nevím, jestli se dá vůbec o nějaké historii mluvit. Už od malička jsem měla hrozně ráda žánr fantasy a to v jakékoli formě. Od kreseb nejrůznějších autorů, her, knih, vyprávěných příběhů až po filmy, které postupem času, tak jak to chodí, nabíraly na nápaditosti a propracovanosti, nad níž se mnohdy až tajil dech.  Asi každý si pamatuje doby slávy Barbara Conana, který se dnes dá považovat již za takovou klasiku fantasy. Tehdy to bylo možná poprvé co jsem zatoužila po tom, stát se nějakým způsobem součástí toho nádherného procesu tvorby, ke které se později upírají zraky všech. Na střední škole, která s tím, jakou činností se ve volném čase nyní zabývám, vskutku neměla příliš dočinění (SOŠ Veterinární), jsem pomalu začala "lehce koketovat," s možností psaní vlastních příběhů, které tehdy většinou zabraly několik málo stránek. První příběh s názvem Isabella Laro vznikl v roce 2006, ve formě psané rukou, spíše jako dárek pro mou úžasnou maminu, která mi od samého počátku v tom, co dělám, drží pěsti a fandí mi. Byla to prvotina, která neměla příliš šťávy, ale i tak mě nakopla k tomu, abych zkusila psát dál a svou "ubohou" maminku si brala jako hlavního čtenáře. Jednou bude mít určitě svatozář.

Prokletí princezny Nerin,  aneb pohádka pro dospělé -druhý příběh v pořadí vznikl v tomtéž roce. Šlo o další krátkou práci v níž jsem poprvé zkusila použít klasického záporáka, kterému by člověk vrazil jen ho vidí a trochu jsem si pohrála s látkou okolo draků a bájných mečů.

Dar bohyně Afrodité, byl spíše příběhem v němž se fantasy snoubilo s historií, mírně dotýkající se řecké kultury.

Brána věčnosti, další netradiční pokus propojit současnost s bájným světem, kdesi za hranicemi našeho běžného vnímání.

Krátce na to následoval pokus o látku, která měla více co dočinění s detektivním žánrem. Příběh Pomsta jako lék se naprosto celý odehrával v současnosti a byl dobrou zkušeností, která mi napověděla, že ne nadarmo se říká: Ševče drž se svého kopyta. Nebyla to špatná práce, ale fantasy mi přeci jen sedí víc.

Dcera čarovného lesa- tak to už mě vážně bavilo. Příběh měl sice jen 69 stran ve formátu A4, ale konečně jsem našla tu správnou žílu, ze které svou fantazii živit. Bylo to také poprvé, kdy si má milovaná první čtenářka vyžádala příběh k přečtení podruhé a já byla samozřejmě šťastná jako blecha.

Další dílko, které bylo tak trošku odbočkou od mého klasického žánru, ale rozhodně mě neodradilo, abych se podobným směrem vydala ještě někdy v budoucnu, bylo: Tajemství víry, v němž jsem se motala kolem věcí týkajících se templářů, bitvy u Montgisardu ve Svaté zemi, k níž došlo roku 1177 a částečně i  kolem historie Vikingů ( já vím, zní to divně, ale fakt to šlo). Ovšem neodpustila jsem si trošičku kouzel a jasnovideckých vizí, aby to mělo říz toho správného koření. Tady už jsem si pomalu, ale jistě začínala sahat na příběhy delšího ražení. Měl 110 stran, psaných na psacím stroji.

Hranicí zlomu pro mě však byl příběh Legenda meče moci s 200 stranami, poprvé psaný na počítači s veškerou obrázkovou přílohou, kterou si zčásti dělám sama. To jsem si vážně polibentila. Je to pro mě důležité "dítko," nejen pro to, že jsem jej poprvé dala přečíst i někomu jinému a zcela nezasvěcenému, a jeho názor mě velice potěšil, ale také pro to, že jsem se při práci na něm seznámila přes dopisování na chatu s jedním skvělým "bláznem" do fantasy jako jsem já a stali se z nás dnes již dlouholetí kamarádi. Tenhle človíček mě hodně podržel, v dobách, kdy jsem nevěřila sama sobě a dodával mi odvahu i elán pro další tvorbu, v níž mě dodnes podporuje a drží mi pěsti. Milovník metalové hudby, skvělý šermíř a vypravěč fantasy příběhů, no řekněte sami, lepšího kamaráda pro mou "fantasy úchylku" by pohledal. Tímto způsobem bych mu velice ráda poděkovala za vše, co pro mě udělal. Děkuju Zarkosi.

V současné době pracuji na historickém příběhu s prvky dramatu a psychologie nazvaném "Netvor"(ty uvozovky jsou tam schválně, má to své opodstatnění), který dík pracovní vytíženosti pokračuje opravdu po milimetrových krůčcích ke svému konci. Zatím jsem na 250 stránkách a stále ještě nejsem tam, kde bych potřebovala být,  takže doufám, že se nakonec zadaří.Velice mi při něm pomáhá podpora mého milovaného přítele, který stojí při mě a je mou věčnou inspirací pro krásy milostných dialogů a výjevů. Teď mě prosím omluvte, malý vzkaz jen pro něho- (Miluju tě, lásko a moc děkuju).

Tak, no a poslední věcí, která je lehce rozpracovaná a čeká na pokračování na které se vrhnu hned jak bude "Netvor" dokončen je Syn temnoty, jemuž, jak doufám, dlouhé čekání plně vynahradím. Na práci na něm se už moc těším. Krátké úryvky jsou k dispozici na těchto stránkách. Přeju Vám tímto příjemné počtení a budu se těšit na Vaše návštěvy zde. Snad se Vám tu bude líbit. Ahoj.